Červenec 2010

SLEPÁ ULIČKA

29. července 2010 v 20:47 | H a n u l a a |  Twilight - knížka online
24. SLEPÁ ULIČKA

Moje oči se otevřely do jasného, bílého světla. Byla jsem v neznámém bílém pokoji. Stěnu vedle mě zakrývaly dlouhé vertikální žaluzie; oslnivá světla nad mnou hlavou mě oslepovala. Ležela jsem na tvrdé hrbolaté posteli s postranicemi. Polštáře byly ploché a hrudkovité. Někde blízko se ozývalo znepokojivé pípání. Doufala jsem, že to znamená, že jsem stále naživu. Smrt by neměla být tak nepohodlná.
Po rukách se mi kroutily průhledné hadičky a něco jsem měla přelepené přes obličej, pod nosem. Zvedla jsem ruku, abych to odtrhla.
''Ne, nedělej to." A studené prsty mě chytily za ruku.
"Edwarde?" Otočila jsem lehce hlavu a jeho nádherný obličej byl jen pár centimetrů od mého, brada mu spočívala na kraji polštáře. Znovu jsem si uvědomila, že jsem naživu, tentokrát s vděčností a rozjařením. "Ach Edwarde, mně je to tak líto!"
"Pšššš," tišil mě. "Už je všechno v pořádku."
"Co se stalo?" Nemohla jsem se jasně rozpomenout a moje mysl se mi vzpírala, jak jsem se snažila si to vybavit.
"Málem jsem přišel příliš pozdě. Mohl jsem přijít příliš pozdě," šeptal zmučeným hlasem.
"Byla jsem tak hloupá, Edwarde. Myslela jsem, že má mou maminku."
"Všechny nás oklamal."
"Musím zavolat Charliemu a mamince," uvědomila jsem si skrze mlhu.

ANDĚL

28. července 2010 v 21:12 | H a n u l a a |  Twilight - knížka online
23. ANDĚL

Při tom se mi zdál sen.
Jak jsem tak plula pod tou temnou vodou, uslyšela jsem ten nejšťastnější zvuk, který moje mysl mohla vykouzlit - tak krásný, tak pozvedající, stejně jako strašný. Bylo to další zavrčení; hlubší, divočejší řev plný zuřivosti.
Ostrá bolest, která bičovala mou zvednutou ruku, mě vynesla zpět, téměř až na hladinu, ale nestačilo to; nedokázala jsem otevřít oči.
A pak jsem poznala, že jsem mrtvá.
Protože skrz těžkou vodu jsem slyšela zvuk anděla, který volal mé jméno, volal mě do jediného nebe, o které jsem stála.
"Ach ne, Bello, ne!" křičel v hrůze andělův hlas.
Za tím vytouženým hlasem se ozýval další hluk - šílený lomoz, před kterým moje mysl couvala. Bylo slyšet hluboké zlé zavrčení, šokující cvaknutí zubů a vysoké kvílení, které najednou ustalo…
Radši jsem se snažila soustředit se na andělův hlas.
"Bello, prosím tě! Bello, poslouchej mě, prosím, prosím tě, Bello, prosím!" prosil.
Ano, chtěla jsem odpovědět. Cokoliv. Ale nedokázala jsem najít rty.

HRA NA SCHOVÁVANOU

28. července 2010 v 12:50 | H a n u l a a |  Twilight - knížka online
22. HRA NA SCHOVÁVANOU

Trvalo to mnohem méně času, než jsem si myslela - všechna ta hrůza, zoufalství, tříštění mého srdce. Minuty odtikávaly pomaleji než obvykle. Jasper stále ještě nebyl zpátky, když jsem se vrátila k Alici. Bála jsem se být s ní v jedné místnosti, bála jsem se, že uhodne… a ze stejného důvodu jsem se před ní bála ukrývat.
Myslela bych si, že už mě nic nepřekvapí, jak byly moje myšlenky zmučené a neklidné, ale byla jsem překvapená, když jsem viděla Alici skloněnou nad stolem, jak se oběma rukama drží za okraj."Alice?"
Nereagovala, když jsem ji zavolala jménem, ale její hlava se kývala pomalu ze strany na stranu a viděla jsem jí do tváře. Její oči byly bez výrazu, omámené… Moje myšlenky letěly k mé matce. Je snad už pozdě?
Spěchala jsem k ní a automaticky jsem se natáhla, abych ji vzala za ruku.
"Alice!" Jasperův výkřik proťal vzduch a v tu chvíli stál Jasper u ní, chytil její ruce a uvolnil jejich sevření kolem stolu. Dveře do pokoje se švihem zavřely s tichým cvaknutím.
"Co se děje?" zeptal se.
Otočila se tváří ode mě, zabořila mu obličej do hrudi. "Bella," hlesla.
"Já jsem tady," odpověděla jsem.
Otočila hlavu a zabodla se do mě pohledem, ale její oči byly podivně bezvýrazné. Okamžitě mi došlo, že nemluvila na mě, ale že to byla odpověď Jasperovi.
"Co jsi viděla?" zeptala jsem se - a v mém bezvýrazném, necitelném hlasu nebyla žádná otázka.

TELEFONÁT

27. července 2010 v 19:24 | H a n u l a a |  Twilight - knížka online
21. TELEFONÁT

Cítila jsem, že je zase moc brzy, když jsem se probudila, a věděla jsem, že se mi pomalu denní a noční pořádek začínají převracet. Ležela jsem v posteli a poslouchala tiché hlasy Alice a Jaspera v druhém pokoji. Vůbec bylo divné, že byly dost hlasité na to, abych je slyšela. Rychle jsem se překulila, až se mé nohy dotkly podlahy, a pak jsem doklopýtala do obývacího pokoje.
Hodiny na televizi oznamovaly, že je těsně po druhé ráno. Alice a Jasper seděli společně na pohovce, Alice zase kreslila, zatímco Jasper se jí díval přes rameno. Nevzhlédli, když jsem vstoupila, příliš ponořeni do Aliciny práce.
Přikradla jsem se vedle Jaspera, abych se koukla.
"Viděla něco víc?" zeptala jsem se ho tiše.
"Ano. Něco ho přivedlo zpátky do místnosti s videem, ale teď je světlo."
Dívala jsem se, jak Alice kreslí čtvercovou místnost s tmavými trámy přes nízký strop. Stěny byly obložené dřevem, trochu tmavým, vyšlým z módy. Na podlaze ležel tmavý vzorovaný koberec. Proti jižní stěně bylo velké okno, otvor v západní stěně vedl do obývacího pokoje. Jedna strana toho vstupu byla z kamene - velký žlutohnědý kamenný krb, který byl otevřený do obou místností. Z tohoto úhlu pohledu bylo vidět hlavně televizi a video, které balancovaly na mrňavém dřevěném stolečku někde v jihozápadním rohu pokoje. Před televizí stála stará sektorová pohovka s kulatým konferenčním stolkem.
"Telefon patří sem," zašeptala jsem a ukázala.
Dva páry věčných očí na mě zíraly.
"To je matčin dům."
Alice už byla dole z gauče, telefon v ruce, a vytáčela. Zírala jsem na přesné zobrazení matčina obývacího pokoje. Jasper přistoupil nezvykle blízko ke mně. Zlehka se dotkl rukou mého ramene a fyzický kontakt jako by jeho uklidňující vliv ještě zesiloval. Panika zůstávala tupá, nezaostřená.

NETRPĚLIVOST

26. července 2010 v 13:22 | H a n u l a a |  Twilight - knížka online
20. NETRPĚLIVOST

Když jsem se probudila, byla jsem zmatená. Moje myšlenky byly zamlžené, stále se motaly ve snech a nočních můrách; trvalo mi déle, než jsem si uvědomila, kde jsem.
Ten pokoj byl příliš nevýrazný, aby patřil jinam než do hotelu. Svědčily o tom noční lampičky, přišroubované ke stolkům, podobně jako dlouhé závěsy zhotovené ze stejné látky jako přehoz na postele a obyčejné akvarelové kopie na zdech.
Snažila jsem se vzpomenout si, jak jsem se sem dostala, ale zpočátku mě nic nenapadalo.
Pamatovala jsem si elegantní černé auto, skla v oknech tmavší než u limuzíny. Motor byl téměř tichý, ačkoliv jsme uháněli po černých dálnicích více než dvojnásobkem povolené rychlosti.
A pamatovala jsem si Alici, jak sedí se mnou na tmavém koženém zadním sedadle. Během dlouhé noci moje hlava nějak skončila na jejím žulovém krku. Moje blízkost jí zdá se vůbec nevadila, a její studená, tvrdá kůže mě podivně uklidňovala. Přední díl tenké bavlněné košile měla studený a vlhký od slz, které mi tekly, dokud mi oči, červené a pálící, nevyschly.
Spánek se mi vyhýbal; napínala jsem svoje bolavé oči, abych je udržela otevřené, ačkoliv noc nakonec skončila a nad nízkým kopcem někde v Californii začalo svítat. Šedé světlo proudící po bezmračné obloze mě pálilo do očí. Ale já jsem je nedokázala zavřít; když jsem to udělala, pod víčky se mi jako diapozitivy vyměňovaly až příliš živé obrazy, a to bylo nesnesitelné. Charlieho zlomený výraz - Edwardovo brutální vrčení s vyceněnými zuby - Rosaliin naštvaný pohled - stopařův dychtivý výraz - mrtvý pohled v Edwardových očích poté, co mě naposledy políbil… Nedokázala jsem se na ně dívat. Tak jsem bojovala proti své únavě a slunce stoupalo.
Byla jsem pořád vzhůru, když jsme přejeli pásmem mělkých hor a slunce, teď za námi, se odráželo od cihlových střech Slunečního údolí. Nezbývalo mi dost emocí na to, abych byla překvapená, že jsme třídenní cestu zvládli za den. Zírala jsem tupě na širokou, rovnou oblast, která se přede mnou prostírala. Phoenix - palmy, zakrnělé polopouštní keře, nahodilé linie protínajících se dálnic, zelené řady golfových hřišť a tyrkysové skvrny bazénů, všechno ponořené do jemného smogu a v objetí krátkých skalnatých hřbetů, které nebyly dost velké, aby se jim říkalo hory.
Stíny palem dopadaly šikmo přes dálnici - jasně vymezené, ostřejší, než jsem si pamatovala, bledší, než by měly být. V těch stínech se nic nedokázalo skrýt. Jasná, otevřená dálnice se zdála celkem neškodná. Ale já jsem necítila žádnou úlevu, žádný pocit, že se vracím domů.
"Kudy se jede k letišti, Bello?" zeptal se Jasper a já jsem sebou trhla, ačkoliv jeho hlas byl docela tichý a klidný. Byl to první zvuk, kromě vrnění auta, který prolomil ticho dlouhé noci.
"Zůstaň na stodesítce," odpověděla jsem automaticky. "Pojedeme přímo kolem."

LOUČENÍ

25. července 2010 v 20:24 | H a n u l a a |  Twilight - knížka online
19. LOUČENÍ

Charlie na mě čekal. Všechna světla v domě svítila. V hlavě jsem měla prázdno, jak jsem se snažila vymyslet způsob, jak to navléknout, aby mě nechal odjet. Tohle nebude příjemné.
Edward pomalu zastavil, zůstal o dobrý kus dál za mým autem. Všichni tři byli maximálně bdělí, seděli na sedadlech strnule, jako by spolkli pravítko, a naslouchali každému zvuku v lese, prohlíželi každý stín, zachytávali každý pach, hledali něco, co není v pořádku. Motor ztichl a já jsem seděla bez hnutí, zatímco oni stále naslouchali.
"Není tady," řekl Edward napjatě. "Pojďme."
Emmett se natáhl, aby mi pomohl dostat se z pásů. "Neboj, Bello," řekl tichým, ale veselým hlasem, "postaráme se o to tady rychle."
Cítila jsem, jak se mi slzy tlačí do očí, když jsem se dívala na Emmetta. Sotva jsem ho znala, a přesto mi myšlenka na to, že nevím, jestli ho po dnešní noci ještě někdy uvidím, naháněla úzkost. Věděla jsem, že tohle je jenom slabý odvar loučení, které budu muset přežít v příští hodině, a rozbrečela jsem se z toho.
"Alice, Emmette." Edwardův hlas byl rozkazem. Vyklouzli v tichosti do tmy a okamžitě zmizeli. Edward mi otevřel dveře a vzal mě za ruku, pak mě vtáhl do ochranného krytu své náruče. Vedl mě rychle k domu, jeho oči pořád těkaly nocí.
"Patnáct minut," varoval šeptem.
"To zvládnu." Popotáhla jsem nosem. Moje slzy mi daly inspiraci.
Zastavila jsem se na verandě a vzala mu obličej do dlaní. Prudce jsem se mu podívala do očí.
"Miluju tě," řekla jsem tichým, intenzivním hlasem. "Vždycky tě budu milovat, bez ohledu na to, co se teď stane."

LOV

25. července 2010 v 17:53 | H a n u l a a |  Twilight - knížka online
18. LOV

Vynořovali se z kraje lesa po jednom, v několikametrových rozestupech. První muž, který se na pasece objevil, okamžitě ustoupil zpátky a umožnil tak druhému muži - vysokému, tmavovlasému - aby se postavil do čela a jasně tak dal najevo, kdo smečku vede. Třetí byla žena; na tu vzdálenost jsem viděla jenom to, že má vlasy v neuvěřitelném odstínu červené.
Semkli se do řady a pak obezřetně pokračovali k Edwardově rodině. Prokazovali přitom přirozenou úctu smečky predátorů, která se střetne s větší, neznámou skupinou svého druhu.
Když se přiblížili, viděla jsem, jak se liší od Cullenových. Jejich chůze se podobala chůzi kočičí, drželi tělo tak, jako by soustavně byli připravení se přikrčit a provést výpad. Byli oblečení jako obyčejní výletníci: v džínách a neformálních košilích na knoflíky z těžkých, nepromokavých látek. Oblečení ovšem měli odrbané z častého nošení a byli bosi. Oba muži měli krátce střižené vlasy, ale zářivé oranžové vlasy ženy byly plné listí a smetí z lesa.
Jejich pronikavé oči si opatrně měřily upravenější, městský zjev Carlisleův, kterému po bocích stáli Emmett a Jasper a který rezervovaně udělal pár kroků vpřed, aby je pozdravil. Bez jakékoli zjevné komunikace mezi sebou se všichni napřímili do uvolněnějšího, vzpřímeného postoje.
Muž vpředu byl rozhodně nejkrásnější, jeho pleť měla přes typickou bledost olivový nádech, jeho vlasy byly zářivě černé. Byl střední postavy; s tvrdými svaly, samozřejmě, ale s Emmettovou muskulaturou se nemohl rovnat. Usmíval se uvolněně a odhaloval přitom dvě řady zářivě bílých zubů.
Žena byla divočejší, její oči neklidně těkaly mezi muži, kteří stáli proti ní, a volným seskupením kolem mé osoby; rozcuchané vlasy se jí chvěly v lehkém větříku. Její držení těla bylo jasně kočičí. Ten druhý muž se nenápadně držel za nimi, byl štíhlejší než vůdce, jeho světlé hnědé vlasy a pravidelné rysy nebyly nijak zajímavé. Ale jeho oči, ačkoliv byly naprosto klidné, se jaksi zdály nejostražitější.
Také jejich oči byly jiné. Ne zlaté nebo černé, jak bych čekala, ale temně červené barvy, která byla znepokojivá a zlověstná.
Tmavovlasý muž, stále s úsměvem na rtech, předstoupil před Carlislea.
"Mysleli jsme, že slyšíme hru," řekl uvolněným hlasem s lehoučkým francouzským přízvukem. "Já jsem Laurent, a tohle jsou Victoria a James." Ukázal na upíry vedle sebe.
"Já jsem Carlisle, tohle je moje rodina. Emmett a Jasper, Rosalie, Esme a Alice, Edward a Bella," ukazoval na nás po skupinkách, schválně nepoutal pozornost k jednotlivcům. Cítila jsem šok, když vyslovil moje jméno.
"Máte místo pro pár dalších hráčů?" zeptal se Laurent společensky.

HRA

24. července 2010 v 17:19 | H a n u l a a |  Twilight - knížka online
17. HRA

Zrovna začínalo mžít, když Edward zabočil do naší ulice. Až do té chvíle jsem neměla pochyby, že zůstane se mnou, zatímco já zatím strávím pár hodin ve skutečném světě.
A pak jsem uviděla, jak na Charlieho příjezdové cestě parkuje černé auto, omšelá fordka - a uslyšela jsem, jak Edward zamumlal něco nesrozumitelného tichým, hrubým hlasem.
Pod mělkou přední verandou, která jim poskytovala ochranu před deštěm, se schovávali Jacob Black a jeho otec sedící na vozíku. Jacob se díval dolů s pokořeným výrazem.
Edwardův tichý hlas byl zuřivý. "Tohle už překračuje všechny meze."
"Přijel varovat Charlieho?" hádala jsem, spíš zděšená než rozzlobená.
Edward jenom přikývl a s přimhouřenýma očima si Billyho změřil přes padající déšť.
Ulevilo se mi, že Charlie ještě není doma.
"Já to vyřídím," navrhla jsem. Edwardův černý pohled ve mně vzbuzoval úzkost.
K mému překvapení souhlasil. "To je asi nejlepší. Ale buď opatrná. To dítě o tom nemá ponětí."
Trochu jsem se zarazila při slově dítě. "Jacob není zas o tolik mladší než já," připomněla jsem mu.
Tehdy se na mě podíval, jeho hněv najednou vyprchával. "No jo, já vím," ujistil mě s úsměvem.

CARLISLE

24. července 2010 v 16:13 | H a n u l a a |  Twilight - knížka online
16. CARLISLE

Vedl mě zpátky do místnosti, kterou předtím označil za Carlisleovu pracovnu. Chviličku postál přede dveřmi.
"Pojďte dál," pozval nás Carlisleův hlas.
Edward otevřel dveře do místnosti s vysokým stropem a vysokými, na západ otočenými okny. Stěny byly zase obložené, tentokrát tmavším dřevem. Většinu místa na stěnách ovšem zabíraly dlouhé police knih, které mi sahaly vysoko nad hlavu. Tolik knih jsem viděla snad jenom ve veřejné knihovně.
Carlisle seděl na kožené židli za velkým mahagonovým psacím stolem. Právě vkládal záložku mezi stránky tlusté knihy, kterou držel v ruce. Místnost byla taková, jak jsem si vždycky představovala pracovnu univerzitního děkana - jenomže Carlisle vypadal na takovou funkci příliš mladý.
"Co pro vás můžu udělat?" zeptal se příjemně a zvedl se ze židle.
"Chtěl jsem ukázat Belle něco z naší historie," řekl Edward. "No, vlastně tvoji historii."
"Nechtěli jsme vás rušit," omlouvala jsem se.
"Ale mě vůbec nerušíte. Kde chcete začít?"
"U Vozky," odpověděl Edward, položil mi jednu ruku zlehka na rameno a otočil mě čelem zpátky ke dveřím, kterými jsme právě prošli. Pokaždé, když se mě sebeméně dotkl, moje srdce hlasitě zareagovalo. Tady před Carlislem to bylo ještě trapnější.
Stěna, ke které jsme stáli čelem, se od ostatních lišila. Místo polic s knihami na ní visely spousty zarámovaných obrázků všech velikostí, některé byly v živých barvách, jiné zašlé, jednobarevné. Hledala jsem v tom nějakou logiku, nějaký jednotící motiv, který ta sbírka měla společný, ale ve svém spěšném pátrání jsem nenašla nic.

Další díly TWILIGHT?? Pracuje se na tom. ;)

23. července 2010 v 19:26 | H a n u l a a |  • diary

Rozhodně bych měla napravit aspoň trochu přidávání článků, které jsem v poslední době docela hodně zanedbávala. :( Mno já vím, jsem hrozná, ale vždyť je venku tak pěkně... Mno, nemá smysl se tu omlouvat, nebo tohle nic nezmění a je to zbytečné nebo jak jsem tu dlouho nebyla, tak ani není komu se omlouvat. Každopádně.. přidám nějaky díly t w i l i g h t, které jsem nepřidala.

Tak.. mějte se krásně a užívejte prázdnin. ;)




COPYRIGHT © 2009-2015 | PHB & H.

ARCHIV 2009
(celkem: 127)

leden (000)
únor (000)
březen (000)
duben (000)
květen (000)
červen(031)
červenec (008)
srpen (010)
září (017)
říjen (025)
listopad (018)
prosinec (018)
ARCHIV 2010
(celkem: 355)

leden (032)
únor (066)
březen (124)
duben (046)
květen (000)
červen (033)
červenec (015)
srpen (021)
září (000)
říjen (000)
listopad (002)
prosinec (002)
ARCHIV 2011
(celkem: 83)

leden (016)
únor (000)
březen (008)
duben (009)
květen (001)
červen (003)
červenec (040)
srpen (006)
září (000)
říjen (000)
listopad (000)
prosinec (000)
ARCHIV 2012
(celkem: 2,728)

leden (019)
únor (137)
březen (111)
duben (066)
květen (226)
červen (171)
červenec (437)
srpen (205)
září (270)
říjen (518)
listopad (381)
prosinec (187)
ARCHIV 2013
(celkem: 3,427)

leden (424)
únor (283)
březen (253)
duben (464)
květen (253)
červen (305)
srpen (111)
září (224)
říjen (480)
listopad (480)
prosinec (254)
ARCHIV 2014
(celkem: 741)

leden (378)
únor (103)
březen (039)
duben (001)
květen (018)
červen (042)
červenec (050)
srpen (006)
žáří (099)
říjen (002)
listopad (002)
prosinec (001)
ARCHIV 2015
(celkem: 383)

leden (111)
únor (068)
březen (001)
duben (001)
květen (001)
červen (000)
červenec (000)
srpen (043)
září (114)
říjen (032)
listopad (012)
prosinec (000)

ARCHIV 2016
(celkem: 371)

leden (012)
únor (033)
březen (003)
duben (056)
květen (023)
červen (031)
červenec (048)
srpen (006)
září (001)
říjen (062)
listopad (063)
prosinec (033)

ARCHIV 2017
(celkem: 000)

leden (078)
únor (000)
březen (000)
duben (000)
květen (000)
červen (000)
červenec (000)
srpen (000)
září (000)
říjen (000)
listopad (000)
prosinec (000)
-

-

-

TOPlist